Návrat velkého muzikanta

Jihočeská víska Tučapy slaví. Připomíná si 110. výročí narození svého slavného rodáka a dlouholetého uměleckého ředitele a šéfdirigenta České filharmonie Karla Ančerla. A aby té slávě dal pan starosta se svými kolegy pravý punc, vyhlásil sbírku na vybudování jeho pomníku. Zaslouženě.

Šéfdirigentem České filharmonie byl Karel Ančerl dlouhých 18 let. Tohoto synka židovského výrobce lihovin hudba fascinovala od dětství. Na pražské konzervatoři vystudoval skladbu a dirigování. Na začátku 30. let působil v Osvobozeném divadle, později řídil Symfonický orchestr v Československém rozhlase. Za druhé světové války přišel o celou rodinu, rodiče, manželku a malého synka. Jen on měl tu výsadu, že přežil. V roce 1950 se mu splnil sen a stal se po emigrovavším Rafaelu Kubelíkovi šéfdirigentem České filharmonie. S ní uskutečnil více než sedm stovek koncertů a podnikl mnoho zahraničních zájezdů po Evropě i do zámoří. Často hostoval u nejvýznamnějších světových orchestrů a zasloužil se o proslavení českých skladatelů v zahraničí. Dodnes jsou některé z jeho nahrávek děl českých klasiků považovány za nepřekonané a jsou vydávány v reedicích.


Po srpnu 1968 přijal nabídku Toronto Symphonic Orchestra a odešel do kanadského exilu, kde také 3. července 1973 zemřel. O 20 let později byly jeho a manželčiny ostatky převezeny zpět do rodné země a uloženy na Vyšehradě.

Ančerlova rodná obec je na svého nejslavnějšího rodáka hrdá dodnes. Letos se po dlouhém úsilí, trvajícím celých šest let, podařilo dosáhnout cíle. Díky sbírce nazvané “Návrat Karla Ančerla” byla letos 23. června v tučapském parčíku před rodným domem tomuto neprávem opomíjenému českému umělci odhalena busta. Přestože závěrečný účet ještě není znám, už nyní lze konstatovat, že byla úspěšná. „Překvapením pro nás byl velký počet drobných dárců, kteří zastoupili instituce, s nimiž jsme na začátku trochu naivně automaticky počítali, ale které příspěvek nezařadily do svých priorit,“ říká koordinátorka sbírky Jana Krejčová.

Starosta Tučap Pavel Novák svým neúnavným úsilím dokázal nadchnout řadu dárců a výsledek se dostavil. „Hlavně ale chceme, aby byli tučapští na své rodáky hrdí a nezapomínali na minulost obce,“ podotkl.

Do sbírky se zapojily nejen fyzické osoby, ale i spolky. Svým vkladem přispěly třeba domácí Myslivecký spolek Jasánek nebo Sbor dobrovolných hasičů Dvorce. Vůbec první příspěvek, deset tisíc korun, poslal tajemník Židovské obce v Praze Michal Borges. „Jeho tatínek byl s Karlem Ančerlem v Terezíně,“ poznamenává Pavel Novák. Pan Borges se zúčastnil slavnostního odhalení busty, kde přečetl dopis, v němž jeho otec popisoval, co v Terezíně znamenala hudba a jaký význam měla v tomto směru aktivita Karla Ančerla. Byl to asi nejdojemnější moment celého slavnostního aktu. Hrdost naopak člověk cítil při projevu velvyslankyně Kanady Barbara C. Richardson, která promluvila o tom, jak si její země váží, že si tento významný Čech vybral jako druhý domov právě Kanadu. „Ančerl je díky emigraci dnes pro většinu Čechů nepříliš známou osobností, ve škole jsme se o něm neučili. Jsme rádi, že jsme mohli přispět k připomenutí díla a osudu tohoto významného umělce, jehož zásluhy na šíření slávy naší země a české hudby ve světě nejsou dnes dostatečně doceněny“, sdělil manažer sbírky Petr Jilemnický.


Sbírku finančně podpořil i Nadační fond Má vlast, který podporuje vydávání měsíčníku MY a poohlíží se i po dalších hodnotných vlasteneckých projektech. „Věřím, že již brzy dokážeme vypomáhat i na jiných místech naší krásné vlasti“, říká předseda fondu Michal Semín.

Zaslouží si to nejen naši neprávem opomíjení rodáci. Činíme tak i s ohledem na naše děti a vnuky, jimž tuto zemi máme povinnost předat takovou, jakou jsme ji po předcích zdědili. 

Bude nám ctí a radostí, když nám s tím, milí „myčkaři“, svými dalšími příspěvky pomůžete.